Hurá, první víkend venku z města. Oddíl mě vzal na vodu! Pro někoho strašně nudné čtení (přeskočte to), pro někoho možná tichá závist (přeskočte to) :-).
Tak pěkně od začátku.
Nejdřív jsem si v pátek koupila v IKEA hydrotašku, velkou modrou igelitovou tašku. V sobotu jsme měli sraz v osm ráno u Skanzenu (=loděnice). Už jste jeli někdy s plně naloženým báglem (stan, hydro..) na kole? A s mokrým hydrem navíc zpátky? Lilo, kolo jsem nechala na náměstí u stojanu pod střechou, jiné místo pod střechou mě nenapadlo, a ke Skanzenu jsem došla kus pěšky. V Norsku se přece nekrade. Celkem se nás sešlo 12, v Oppdalu (asi 2hod autem na jih od Trondheimu) se k nám přidal náš vůdce Bjørn.
Holky Norky.
V plánu bylo sjet nejdřív Drivu, která je prý "great two" a pak se mělo jet podle schopností pádlerů na "great three". Začínali jsme v břidlicovém lomu.
Nástup.
Podle informací, které se k nám dostaly, měla být na začátku trojková kaskáda a pak už to mělo být v pohodě. Všichni vypadali hrozně namachrovaně, až jsem se bála, že budu první část kaskády přenášet sama, ale nakonec vyměkla dobrá půlka lidí :-) Druhá část kaskády se už přenést nedala, to jeli všichni. Mno, já byla v pohodě, ale hned čtyři lidi nedali náklon při jízdě do prvního proudu a vystoupili. Nečekala jsem to, jak se všichni tvářili strašně zkušeně. Keneth ztratil pádlo, Bjørn pak celou cestu vezl loď za sebou. Vůbec mi přišlo, že vedení nevědělo, koho si na vodu bere, protože lidi pouštěli pádla, plavali pod lodí nohama proti proudu... Nevybrali úplně řeku pro úplné začátečníky. První kaskáda nebyla totiž ani náhodou poslední a co sto metrů, to byla další, občas delší, občas kratší. A co sto metrů, to průměrně dva lidi plavali, takže jsme pořád čekali a začátečníci tiše trpěli. Nevím, jak si to ve skutečnosti užili. Keneth, ten, který ztratil pádlo, musel jít celou dobu po břehu, přelézat skály, protože zpátky ani na silnici se jít nedalo. Ale já si to užila úplně maximálně, řeka pro mě byla naprosto ideální, že jsem se bála jen málo a ani jsem nemusela zvedat. Být na svém Showdownu, tak jsem v jednom kuse pod vodou, ale creek mě provezl všude. Na mnoha zastávkách dostávali Norové sáhodlouhé instrukce, kam mají jet a co mají dělat. Nám to pak překládali. Místo několikaminutového proslovu jsem dostávala instrukce typu: "Jeď vlevo a pádluj.". Ale stačilo to, jen jednou jsem uvízla uprostřed řeky, protože jsem nevěděla, kudy mám jet, a pak mě ostamtud dostávali pomocí házečky. Jo a ještě jejich pádla - všechna karbonová, a já tím třískala do kamenů...
Rozhodně to byla nejkrásnější řeka v mojí dlouhé jednoleté kajakářské kariéře, a to nejen proto, že byla tak akorát obtížná, ale navíc jsme cestou nepotkali jediného vodáka, a ty hory okolo... Nádhera! Celou dobu lilo, ale to je na vodě stejně většinou jedno, ani jsem si to neuvědomovala.
Kolem čtvrté jsme vystupovali. Plánovaná druhá řeka se nestihla. Všichni spali v chatkách, jen já s Francouzskou (Capusine) jsme spaly ve stanu. Zaplatily jsme o 50NOK míň, to jsme zas jednou ušetřily. Mám akorát mokrý stan. Večer se grilovalo a sedělo u ohně. Občas si s námi povídali anglicky, ale jinak jsem měla dost času poslouchat norštinu. Psané norštině se občas rozumět dá, mluvené vůbec. Holky se mě snažily něco naučit. Elva var bra. Ta řeka byla dobrá. To teda byla!
Grilování.
Celou noc lilo, ráno jsme měly před stanem rybník. Driva měla včera 25 kubíků, dneska 50. Jeli jsme to samé, všechny ostatní řeky by byly jen těžší a to by k ničemu nebylo. Horní těžší část jelo jen pár lidí, já se přidala k začátečníkům, přistoupili jsme později. Jen jsem si s Marcusem popošla o pár set metrů výš k jednomu zajímavému místu. Asi to nebylo nejchytřejší, protože jsme do toho vlítli nerozpádlovaní, ale nakonec jsme to přežili i bez zvedání. Teklo to totiž zatraceně hodně moc rychle, ještě že jsem vynechala první část.
Kousek nad tím jsme začínali.
Tady je jedno hodně špatné video, jak to vypadalo tam, kde jsme druhý den začínali.
www.youtube.com/w/...
Dva chudáci zase pořád plavali, jeden mohl vylejzat klidně desetkrát. Nevypadali šťastně, voda byla fakt studená.
Ještě než jsme odjeli zpátky do Trondheimu, museli jsme vystříkat lodě.
Vystříkávání lodí.
Kolo na náměstí zůstalo. Neodvážila jsem se sušit hydro ve společné koupelně, pěkně mi smrdělo v pokoji. Ale teď už je zase všechno mokré, protože jsem se zrovna vrátila z Nidelvy. Poprvé v životě jsem seděla ve vlně a nemusela pádlovat! No nic, radši toho nechám :-).
A máme tu novou otázku! :-)
Proč jsme museli lodě vystříkat? Nestříkali jsme na ně jen vodu, ve vodě byl rozpuštěný prášek (kaliummonopersulfát 50%, natriumdodecylbenzensulfát 15%, fosfát 5-15% a anionické povrchově aktivní látky 5-15%). Opsáno z obalu od prášku.
Některé z vás (jestli to zrovna čtete) to musí napadnout hned, jinak to bude pěkná ostuda. :-)