Dneska jsem měla třetí zkoušku. Tu první jsem měla minulý týden ve čtvrtek, druhou v pondělí. Ještě mě čekají dvě, ale ty jsou až příští týden. Můj mozek stávkuje a kromě toho se mi tu nechce strávit poslední týden jen u počítače... Úplně náhodou jsem zjistila, že moje poslední zkouška není v pátek, jak jsem si myslela, ale v sobotu. Moje možná poslední zkouška vůbec (až na státnice) a ona je v sobotu!
První zkoušku jsem měla z norštiny. Vyplodila jsem stránkovou esej na téma "Co ráda dělám v Trondheimu". V pondělí jsem měla Molecular mechanisms of toxicology a dneska Molecular medicine. Zkoušky jsou v naprosté většině písemné (já nemám ani jednu ústní), protože ústní prý vyjdou moc draho. Už jsem psala, že máme jen jeden termín. Hodně se tu hraje na objektivitu. Všichni musí dostat stejný test a ve stejnou dobu. Opravující nesmí znát jméno zkoušeného, proto ke každému testu všichni vyfasují číslo (candidate's number). Test opravují vždycky aspoň dva lidi. Písemky trvají strašně dlouho, většinou čtyři hodiny. Za tu dobu každý popíše mnoho papírů (já mám zatím rekord 7), takže se není čemu divit, že výsledky budou až za dlouho. Než všechny ty naše bláboly dvakrát přečtou...
Další zvláštnost je, že na zkoušce není vyučující. Ten přijde až po hodině zodpovědět případné dotazy. Test se taky nepíše v normální posluchárně (to by se dalo opisovat). Já měla zkoušky zatím v obřím centru, který ani nepatří unioverzitě. Představte si, že nás nahnali třeba do Kongresového centra na Vyšehradě. Obří haly jsou oddělené jen nějakou plentou na jednotlivé sekce, v každé je místo tak pro 50 lidí. Zkouška začíná vždycky v devět, v tu dobu nás tam mohly být stovky, ale fakt nemám moc představu. Od autobusu se ráno valily davy lidí. V devět to vždy začne hlášením z ampliónů, co smíme a nesmíme. Nejdřív v norštině, a pak v angličtině. Potom si nás zkontrolují podle ID rozdají testy a jede se. Všechno se píše přes kopírák, abychom si mohli všechny své výtvory vzít domů. V pondělí jsem si sedla na špatné místo a dostala jsem test z fakulty architektury. :)
Hlídají nás najmutí hlídači - důchodci. Když jsem to viděla, připomnělo mi to naše volby. A je jich na nás strašně moc. :D Rozdávají nám papíry, když už všechno popíšem, a doprovází nás na záchod. Sranda.
Toxikologii jsem měla napsanou za dvě hodiny (těch sedm stran), zatímco ostatní ještě zuřivě psali. Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem do toho možná ještě hodinu čučela a připisovala kraviny, a pak jsem šla. Nechápu, co tam ostatní psali. Ta dlouhá doba člověka nutí pořád psát, chudáci ti, co to budou muset číst...
Nedávno mi přišel mail, že vedení školy ví, že je problém v tuto dobu najít na univerzitě studijní místnost, a že proto zřídili provizorní náhradní místnosti, kam studenti můžou chodit. Knihovny jsou narvané studenty, každý si tam klape něco do počítače nebo něco čte. Nechápu to. U nás je škola během zkouškového pustá. Já se učím doma, tam bych na to neměla klid.
V zkoušecí místnosti se proměnily dokonce i obří tělocvičny jak v Dragvoll, tak i v Gløshaugen. Nám dojo naštěstí nezavřeli. :)
Slyšela jsem, že v Čechách sněžilo. Tady konečně taky nasněžilo víc než pár centimetrů. Silnice se nesolí, takže byly dlouho bílé.
Pondělí. Studentersamfundet. V překladu je to cosi jako "studentská společnost". Je to obří budova s kavárnami, diskotékami, hospůdkami, velkým přednášecím, koncertním sálem... To není to, kde jsme měli zkoušku, jen se mi líbí ta budova.
Dneska v osm ráno.
Moholt Alle.
Koupila jsem si konečně legitku na MHD. Jsem měkká, spousta lidí pořád jezdí na kole, i můj spolubydlící z Ghany!