Norsko | NORŠTINA

Konečně přichází článek o norštině a nejen o ní.

Všichni Norové, které jsem tu potkala, umí mluvit anglicky. I malá holka, která zaskakovala maminku u pokladny uměla anglicky. Když jsem si nechávala spravit kolo, omluvně jsem opraváři norsky řekla, že norsky neumím a on na to: "Do you prefer English or Deutsch?". Jak to, že tu všichni umí anglicky? Ano, nemají dabované filmy a přednášky na vejšce jsou velmi často v angličtině. Stejně to ale nechápu. Jejich angličtina zní až moc dokonale.
Taky se ale lepšíme, včera mě ve zprávách na ČT překvapily titulky. To nebývalo, ne?
To, že tu všichni mluví anglicky má ale i své nevýhody. Absolutně neexistuje síla, která by mě donutila mluvit tím minimem norštiny, co umím. Navíc na moje norské pokusy mi často odpovídají anglicky. Asi je to fakt tragický :-).

Jaká je norština? Má hodně společného s němčinou. Ten, kdo umí německy, tak pochopí některé psané texty. Výslovnost je ale úplně jiná.

Norové rozumí islandštině, dánštině i švédštině. Všechny tyto jazyky vznikly z prastarého jazyka - staré severštiny. V Norsku jsou dva oficiální jazyky, bokmål [bukmol] a nynorsk [nynošk], ale ani jedním tu nikdo nemluví, oba jsou jen v psané verzi a oba jazyky se učí ve škole. Na základě bokmålu rozumí dalším severským jazykům. I nás tu učí bokmål. Problém je v tom, že v celém Norsku je hromada nářečí a nářečím nejbližším bokmålu se mluví jen na jihu v okolí Osla. V Trondheimu se mluví trøndisk, čemuž se dá ještě rozumět. Některá nářečí jsou ale tak odlišná, že si lidi navzájem už nerozumí. Je to paradoxní, že sice rozumí oficiální švédštině, dánštině atd.  (i když tam mají taky svá nářečí), ale nerozumí si navzájem. Na druhou stranu z Osla na Nordkap je to stejně daleko jako z Osla do Benátek, takže není až tak s podivem, že tu vzniklo víc jazyků. Navíc Norsko je řídce obydlené a obydlené oblasti jsou oddělené hlubokými údolími, fjordy, horami...
Druhý jazyk - nynorsk - je spojený s norskou hrdostí. Jelikož Norové strávili dlouho dobu pod nadvládou Dánů, začalo hodně lidí mluvit spíš dánsky než norsky. To se nelíbilo obrození až někdo vymyslel nový jazyk, který bude vlastní jen Norům. Neujalo se to. Někteří Norové mi říkali, že nynorsk spousta lidí nemá ráda, na druhou stranu mi jeden kluk říkal, že měl celou střední školu v nynorsk a až teď v Trondheimu si píše poznámky v bokmål. Každopádně oba jazyky jsou jen na psaní, mluví si každý svým nářečím. Jenom my na kurzu mluvíme bokmålem.

Chodí mi spousta norsky psaných mailů, nejjednodušší řešení je google translate. Když se použije překlad do angličtiny, tak to docela funguje, ale do češtiny to hází neuvěřitelné blbosti. Vypeklo mě to už ale i s angličtinou. V neděli se tu koná charitativní sbírka, studenti budou s kasičkou chodit po městě a sbírat peníze na odstranění nevybuchlých min. Translator mi řekl, že si mám tehdy a tehdy vyzvednout pistoli, což mi přišlo hodně ulítlý, ale mohlo by to teoreticky symbolizovat ty miny. Až včera na to na aikidu přišli. Archaické slovo pro pistoli má dnes význam kasičky na peníze. V neděli jdu s nimi bez pistole :-).

Mají pár podivných písmenek, ø (cca německé ö), å (o) , æ (otevřené a a trochu e, nevím, jak to popsat). Takže třeba jednotka ångström se čte s o na začátku, přestože to byl Švéd už podle jména, protože přehlasované o norština nemá. O se čte jako u a u jako y.

Nepoužívají slovo prosím a celý jazyk se moc nepáře se zdvořilostmi. Neexistuje "Dobrý den". Všem se říká "Hei!".  Vyučující se oslovují  křestním jménem a i maily stylu "Vážený pane/paní" se tu nepíšou. Šťastní to lidé, že nemají tykání/vykání. Já bych to zrušila.

PODSTATNÁ JMÉNA

Mají tři rody. Každé podstatné jméno má určitý i neurčitý člen. V určitém tvaru se člen přidává za slovo. Dám příklad v angličtině, protože my členy nemáme.

en gutt (a boy), gutten (the boy)

Množné číslo má taky určitý i neurčitý tvar. Tvoří se koncovkou -er,  - ene. Takže gutter (boys), guttene (the boys).

Voda se řekne vann, tak by mě zajímalo, jestli to má něco společného s tím jezerem v Turecku?

SLOVESA

Nečasují! Přítomný čas je s koncovkou -er. Skoro všechna slovesa stejně. Jeg spiser et eple. Jím jablko. Minulé časy mají naopak nepravidelné až hrůza. Ale třeba Jeg så. Co to asi může být? Čte se [jaj só]. Takže: viděla jsem. Nebo jiný minulý čas - Jeg har sagt. Řekla jsem. Infinitiv je ve tvrau - å spille - hrát.

Výslovnost je vtipná. Třeba norskkurs se čte noškyš. 27 je nejzapeklitější číslo - tjuesju [kchyešjy].

Jeg kommer fra Praha. (Praze fakt říkají Praha, žádný Prag a všichni v ní byli a všem se hrozně líbí. Asi proto je přímá linka Praha-Trondheim.) Jeg studerer biologi. Jeg liker å sykle. Jeg har et skjerf. [šarf] Dá se docela tipnout, co píšu, ne?

Baví mě to, asi půjdu i na zkoušku, na kterou nemusím. Občas si už dokonce i něco přečtu v novinách. :-)

Poslední věc, co mě ještě napadá. Ve španělštině znamená "el compromiso" zásnuby. "Hun er gift"  znamená "Ona je vdaná". "Gift" znamená zároveň "jed" :-).