Abyste si náhodou nemysleli, že se tu jenom flákám a jezdím na výlety, napsala jsem taky něco o škole.
Každý semestr se tu musí splnit jako u nás 30 kreditů. Zapsala jsem si čtyři biologické předměty a norštinu, každý za 7,5 kreditu, čímž přesahuju 30, takže zkoušku z norštiny si asi škrtnu. Do 15.září si musíme zapsat do systému přednášky a k nim zkoušky. Pak do konce listopadu si máme možnost zkoušku zase škrtnout. Z biologických přednášek jsem si vybrala molekulární medicínu, epidemiologii, medicínu pro studenty nemedicíny a molekulární mechanismy toxikologie. Všechny přednášky jsou naštěstí v angličtině, protože celý obor Master of Molecular Medicine je v angličtině. Studuje jej tak polovina Norů a polovina cizinců. Většina cizinců tu není jen na semestr jako já, ale dělají tu celého magistra.
Co mi přijde odlišné od UK, je, že bakalářské i magisterské studium je mnohem víc teoreticky založené. K přednáškám nejsou žádná praktika a i kurzy bez přednášek (jen samostudium nebo přednášky formou videa na netu) tu nejsou ničím zvláštním. Pokoušela jsem se dostat na dvoje praktika, ale oboje měly pochopitelně omezenou kapacitu a mě na ně nevzali.
V každé budově je velká studovna plná počítačů, kde si můžeme cokoliv zadarmo vytisknout. Před každou přednáškou máme k dispozici prezentace, které si všichni tiskneme.
Všechny zkoušky jsou bohužel písemné a mají pouze jeden termín (v případě neúspěchu jsou dané opravné termíny). Když si člověk vybírá přednášky, musí brát ohled i na termín zkoušky, často se totiž kryjí. Díky tomu budu mít ale snad brzy hotovo, protože mám v prosinci zkoušku skoro ob den. Můj standard aspoň pět dní na zkoušku, aby to bylo v "pohodě", tady nepůjde... Zkouška trvá zpravidla několik hodin, člověk prý píše, dokud mu neupadne ruka.
Intenzita výuky roste směrem do zimy. Asi si zatím máme užívat sluníčka, dokud nějaké je, a pak, až přijde tma, budeme už jen sedět ve škole nebo u knih a u počítače. Většina blokových kurzů začíná až v říjnu a některé jsou dokonce až v listopadu, těsně před zkouškami.
Univerzita má dva velké kampusy. Hlavním místem je Gløshaugen, což je centrum veškerého technického dění. V areálu je i hlavní administrativní budova. Druhý velký kampus je Dragvoll, ve kterém se soustředí humanitní obory. Tam jezdím na norštinu. Norové mají rádi světlo, proto budovy vypadají spíš jako skleníky a i tak fungují. Když svítí sluníčko, je v nich pěkně vyhřáto. Všude jsou obří okna, Dragvoll má dokonce skleněné i střechy.
Dragvoll, jeden velký skleník.
Je to takové město pod střechou.
Jeden z mnoha vchodů.
Dragvoll v noci.
Naprostá většina mých přednášek je ale v kampusu Øya poblíž nemocnice St. Olav. V nemocnici jezdí roboti! Jednou jsem jela výtahem, výtah něco norsky povídá, a když jsem vystoupila, jel proti mně robot a mluvil! Od té doby chodím pěšky, po schodech snad chodit neumí.
Fotky z dalších univerzitních areálů zatím ještě nemám, vždycky zapomenu foťák.
Takhle to vypadá všude okolo školních budov. Úplně všude jsou stojany na kola. Cestou do školy musím hledat místo na zaparkování :-).