Ve středu 10.8.2011 v 13:15 odletělo z Ruzyně letadlo společnosti Norwegian Airlines a já v něm. Za dvě hodiny přistálo v Trondheimu.
Nevěděla jsem, kde budu spát první noc, protože v 15hod zavřela kancelář, kde se vydávají klíče k pokojům. Pokud to člověk nestíhá, má si zařídit buď Key box nebo si domluvit vyzvednutí klíče přes plnou moc a kamarády. To, že nestíhám otevíračku, jsem zjistila až večer před odjezdem, takže Key box jsem si zařídit nezvládla. Nikoho známého v Trondheimu jsem taky neměla, tak jsem jela na koleje naslepo, že snad někoho ukecám na přespání.
Další problém, se kterým jsem nepočítala, byly norské koruny. Ani mě nenapadlo, že se dají koupit v Čechách. Na všechny svoje cesty jsem jela vždycky přes dolary nebo eura. Na letišti nemají směnárnu, ta je snad někde v centru a prý jsou velké poplatky. Naštěstí se ale skoro všude dá platit kartou.
Z letiště jsem podle návodu měla jet autobusem. Chtěla jsem zaplatit kartou, jenže moji VISU přístroj jaksi odmítal. Zkusila jsem proto dát řidiči eura, což (kupodivu) taky neprošlo. Nakonec nade mnou řidič mávl rukou a jela jsem zadarmo.
V autobuse jsem se seznámila s rodinkou z Jihlavy. Jeli navštívit Šárku, která tu studuje intenzivní kurz norštiny. Díky nim jsem se dostala úplně v pohodě až ke kolejím. Šárka mi pak pomohla najít místo na spaní. U ní jsem spát nemohla, tam měla už další členy rodiny, ale domluvila mi spaní u Jirky, dalšího Čecha.
Odpoledne jsem se s nimi šla projít. Šárka to vzala jako exkurzi, takže jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí. Už třeba vím, kde je prádelna, kde nakupovat, co nakupovat a co radši ne. Cestou zpátky jsem zkusila zazvonit na svůj byt, jestli tam náhodou není někdo z mých spolubydlících. Otevřel mi Winifred (z Malawi takže černoch, jak se patří). Koukal na mě jak na zjevení, když jsem mu řekla, že nemám klíče od pokoje a že bych ráda přespala v kuchyni na zemi, ale dveře přede mnou nezabouchl. Večer přišel další spolubydla – Inok (tentokrát z Ghany). Nedovolil mi spát v kuchyni na zemi, nastěhoval mi věci do svého pokoje a odešel ke kamarádům. Tak jsem měla nečekaně i postel.
Moji zachránci.
.
Moje okno.
Ráno jsem skočila do kanclu pro klíče, vlastní postel je přeci jen o mnoho lepší. Dopoledne jsem vyrazila s českou rodinkou po nákupech – šli jsme se podívat do Fretexu (bazar). Mají tam všechno, nádobí, knížky, oblečení, nábytek..., všechno samozřejmě mnohem levnější, než normálně v obchodech. Naše kuchyň je díky Winifredovi a Bing (to je moje čtvrtá spolubydlící, Číňanka narozená v Norsku, ale ještě jsem ji neviděla) úplně zařízená, takže jsem nic akutně nakupovat nepotřebovala.
Dál jsem si šla obejít obchody s potravinami. Nejlevnější jsou Rema1000 a pak Kiwi. Některé věci mají levné (=jen o něco dražší než u nás) v jednom obchodě, některé v druhém, ale něco mají drahé všude (třeba sýry a maso).
A jaké mám bydlení? Pokoj svůj pro sebe, 10m2, kuchyň a koupelna je společná pro další tři lidi. Je tu víc úložného místa, než potřebuju, a neútulně bílé prázdné stěny. Pošletemi pohled a slibuju, že bude viset nad postelí. Pak to vyfotím :-)
Moje adresa:
Herman Kragsvei 05, room 22
7050 Trondheim
